Neznám nikoho, kdo by neměl rád děti. Já sama mám děti tři a jsem za to velmi ráda. A taky si pamatuji dobu, kdy já sama jsem byla dítě a asi jsem i pěkně zlobila. A musím říct, že jsem byla taky opravdu divoké dítě. Alespoň to tak říká moje maminka. Moje maminka říká, že jsem byla tak divoká, že jsem někdy ze srandy utíkala domů za dětmi. A já se tomu ale vůbec nedivím. Protože jsem byla jedináček a nechtěla jsem být stále doma sama a moje kamarádky bydleli docela daleko. Až o dvě ulice dál. Takže bylo jasné, že já dítě a jsem chtěla vidět své kamarádky a být s nimi.
A na tom nebylo nic divného. Nicméně nyní jsem dospělá a mám své tři děti. Ale jsem opravdu za to ráda, že mám tři, protože aspoň si moje děti vyhraji mezi sebou. Když je mezi nimi opravdu malý věkový rozdíl, takže je jasné, že si spolu budou perfektně rozumět. Taky mám velké štěstí na to, že moje děti jsou hodné a poslouchají a nejsou vůbec divoké. Takže je nemusím nějak nahánět anebo je napomínat. Moje děti si spolu krásně hrají a rozumí si. A já si říkám, že až budou dospělé, tak budou spolu velmi dobře vycházet. Znám totiž lidi, kteří se svými sourozenci nevycházejí. A třeba už jako děti.
A i když byly děti, tak už spolu nevycházeli. A to přeci není žádná podmínka, že když jsou sourozenci děti, tak spolu musejí vycházet. Možná je to už o povaze, možná už to tak bylo, ale tohle záleží na každém, jak se k tomu každý postaví. Nicméně děti jsou naše budoucnost. A taky si říkám, že by svět byl smutný, kdyby děti byly až moc hodné, nemyslíte? Sice to zní hodně zvláště, až divně, ale víte, jak to myslím? Byla by to vážně nuda. Já si myslím, že s dětmi je vážně sranda a nebýt jich, tak bychom se ani možná neměli proč smát. Já osobně mám děti velmi ráda, a to nejenom ty vlastní. A jak jste na tom vy s dětmi?