Když jsem byla u babičky na chatě, tak mě tam opravdu zaujalo mnoho věcí. Babička to vůbec neměla tam takové, jako kdyby tam bydlela. Ono to tam měla zřízený tak zvláštně, že až toho mrazilo. Babička všude měla naskládané panenky a různé staré hračky. Mě to občas připadalo, že jsem jako v muzeu. Bylo to takové, že možná někdo by se tam i bál, protože znám opravdu mnoho lidí, kteří se bojí panenek. Taky to znáte? Já se jich třeba například bojím, mám z nich hrůzu, ale nevím, jak se to ve mně vzalo, ale starých panenek se vážně bojím a už ani jako dítě jsem neměla ráda panenky.
Zábradlí je různé.
Raději jsem si hrála s plyšovými hračkami. Taky mě u babičky na chatě zaujalo, že mimo porcelánového nádobí tam má taky skleněné zábradlí. A opravdu mi přišlo zvláštní, že v dřevěné chatě bude mít někdo skleněné zábradlí. Proto jsem se babičky ptala, proč tam má na chatě skleněné zábradlí. Řekla mi, že to je kvůli tomu, že se jí to líbí. A to je jako všechno? Myslím si, že babička v tom má něco jiného. Přišlo mi, že babička něco tají. Anebo to skleněné zábradlí tam má kvůli tomu, že to působí třeba nějak magicky.
Pěkné designové zábradlí.

Protože babička taky ráda vykládala karty. Takže si myslím, že to zmíněné skleněné zábradlí tam babička nemá kvůli tomu, že se jí jenom líbí, ale že ho tam má kvůli něčemu, co se mi stydí říct. Ale budiž, když to tam chce mít, tak jí v tom nebráním. Ale jen bych chtěla zmínit, že se podle mě tohle všechno do dřevěné chaty nehodí. Mě se líbí, když je chata jako už pohádky, a ne chatu zbytečně modernizovat a dávat tam skleněné zábradlí, které tam působí divně. A ty babiččiny panenky? To je taky kapitola sama o sobě. je toho opravdu hodně, ale na druhou stranu, každý člověk má vlastní vkus, a to je dobře. Nelíbilo by se mi, kdyby všichni lidé měli stejný vkus. To by bylo všechno moc jednotvárné.